Portugal

31. 5. - 6. 6. 2015

Pracovní setkání

V termínu od 31. května do 6. června se patnáct studentů třetích ročníků společně s pedagogickým doprovodem v podobě Mgr. Radmily Janouškové a Mgr. Terezy Krištofové zúčastnilo zahraničního pobytu v Portugalsku v regionu Lisabon. Výjezd byl součástí projektu Erasmus + Production Technology of Regional Food Focused on Animal Breeding and Welfare. Na projektu, který započal roku 2014, spolupracují čtyři střední školy zemědělského zaměření - portugalská Escola Profissional Agrícola Fernando Barros Leal, francouzská Eplefpa de Bazas, norská Skjetlein vgs. a česká SZeŠ Lanškroun.

Hlavní část setkání v Portugalsku se odehrávala v prostorách střední školy Escola Profissional Agrícola Fernando Barros Leal ve městě Runa. Naše skupina se do Portugalska vypravila letecky a tak hned na počátku měli někteří studenti zážitek na celý život v podobě svého prvního letu. S mezipřistáním v Ženevě jsme se úspěšně, i když s velkým napětím způsobeným výraznými poryvy větru, dostali na mezinárodní letiště Lisabon. Odtud nás odvezl uvítací výbor ve školních tranzitech do městečka Santa Cruz, kde jsme se ubytovali v moderním ubytovacím komplexu s bazénem. Po únavné cestě, která započala již před druhou hodinou ranní, jsme se vypravili odpočívat na pláž. Velmi studená voda a silný vítr nás ale z pláže během krátké chvíle vyhnaly. Vodu tak naplno okusil pouze jediný student, který do ní omylem spadl. Hlad jsme zahnali nedělní portugalskou klasikou - zapečeným chlebem z malé místní pekárny. Během večera se do ubytovacího komplexu postupně dopravili i Norové a Francouzi a mohla konečně začít společná pozdní večeře a oficiální uvítání ředitelem portugalské školy.

Týdenní nabitý program započal v pondělí v devět hodin ráno odjezdem do 15 km vzdáleného města Runa, kde sídlí škola Escola Profissional Agrícola Fernando Barros Leal. První setkání mělo za úkol seznámit návštěvníky s provozem a s činností školy a také prolomit jazykové a kulturní bariéry. Každá skupina studentů dostala svého portugalského průvodce, díky němuž se seznámila s celým areálem školy. Na poměření fyzických sil a schopnosti kooperace v rámci skupiny si připravili portugalští studenti zápolení v několika disciplínách. Souhra pohybů se uplatnila při překonávání slalomu a hod na přesnost při plnění barelu vodou. Studenti se stali diváky na hodině jezdectví a někteří se mohli i aktivně zúčastnit. Oběd se odehrával v prostorách školní jídelny a následovala nezbytná káva ve školním bistru. Studenti i pedagogické doprovody byli po obědě rozděleni do mezinárodních skupin a pokoušeli se naučit se základní fráze v různých jazycích. Znalostní test na téma Portugalsko pro českou výpravu nedopadl nejlépe, ale snaha i tak byla oceněna. Oficiální zakončení dne proběhlo na dětském dnu ve městě Torres Vedras. Policisté na koních, výstava historických fotografií, výuka golfu pro malé a po přemlouvání i pro větší a velké množství jiných expozic nám sebralo i zbytek sil. Vyčerpání celodenní aktivitou jsme odjeli na ubytování a oddali se relaxaci u bazénu. Večer jsme se společně s Francouzi osvěžili procházkou na pláž a pískovou verzí ragby. Prohrál ten, kdo si s sebou na pokoj odnesl nejmenší množství písku různě ukrytých po celém těle. Úterý bylo vyčleněno na poznávání regionu Lisabon. Nemohla chybět prohlídka největší portugalské stavby - kláštera Mafra, malebného města Sintra s červeno žlutým zámkem Palácio Nacional da Pena v romantickém stylu a hlavního města Lisabon. Klášterní kostel se nám do pamětí vryl velkolepostí, krásnou atmosférou a velmi studeným větrem, na který nikdo z nás nebyl vhodně oblečen. První stavbou, která v Lisabonu přitáhla naší pozornost, byl monumentální památník objevitelů ležící v části Belém při ústí řeky Tajo. Po vyjetí několika pater se nám z jeho vrcholu podařilo přehlédnout alespoň část hlavního města s krásnou kulisou červeného visutého mostu na jedné straně a s nádherným vodotryskem a klášterem sv. Jeronýma na straně druhé. Někteří ze studentů a pedagogů navštívili během dvouhodinového rozchodu i vyhlášenou lisabonskou kavárnu a pekárnu. Ta je známá svým krásným modrobílým obložením z konce 19. století a portugalskou specialitou, moučníkem z listového těsta, zvanou pasteis de Belém. Náročný den jsme opět ukončili koupáním v hotelovém bazénu. Středa byla zaměřena na vzdělávání v oblasti vinařství a pěstování plodin. Návštěva dvou typů vinic nám ukázala rozdíl mezi původním způsobem hospodaření na vinicích a velkovýrobou, která se provádí v několikasethektolitrových tancích v dnešní době. Procházka po lávkách umístěných na tancích v několikametrové výšce exkurzi propůjčila adrenalinový nádech. Obrovskými skleníky s právě se sklízejícími rajčaty a fazolemi jsme se se zemědělstvím pro tento den rozloučili. Čtvrtek byl věnován oficiálnímu uvítání všech účastníků projektu na radnici v Torres Vedras. Po vzájemném předání darů a malém rautu jsme se vydali na prohlídku historického centra s malou zříceninou hradu a s hradní kaplí. Po obědě nás čekal free time. Někteří se odebrali do nákupních center, jiní usnuli již při přesunu na ubytování a ti co zbyli, se umístili před hotelový bazén a odpočívali. Čtvrteční večer byl věnován sdružování studentů, výměně názorů a zážitků, kontaktních údajů a především komunikaci v jazyce anglickém. V pátek jsme se pokochali krásami školních vinic a malebnými vesničkami v okolí. Nakoupili školní vína a rozloučili se s většinou portugalských studentů i s jejich učitelským sborem. Pozdní odpoledne jsme strávili v historickém městě Óbidos. Středověké městečko se zachovalými obvodovými zdmi a s šesti kostely je unikátem nejenom v Portugalsku. Večerní program se nesl ve stylu loučení. Francouzští učitelé a studenti připravili pro všechny ubytované ochutnávku speciálních vín a francouzských paštik. Poslední západ slunce do oceánu, sbalení věcí a brzké ranní vstávání. Let i cesta domů se, až na drobnou leteckou zkratku a razantní přistání, odehrálo bez problémů, bez ztráty zavazadel i studentů. Za celou skupinu a jednomyslně mohu prohlásit, že pobyt v Portugalsku jsme si užili a že nikdy nezapomeneme nejenom na všechny fajn lidi, ale i na specialitu portugalské kuchyně sušenou solenou tresku Bacalhau.

9. - 14. 11. 2015

Pracovní setkání

V termínu od 9. listopadu do 14. listopadu proběhla další pracovní schůzka společného projektu čtyř evropských zemědělských škol. Studenti i učitelé pracovali na technologických listech, upřesnili si, jaké budou výstupy projektu a připomínkovali již hotovou práci. Součástí pobytu byl samozřejmě i bohatý program, který v sobě zahrnoval prohlídku zemědělských farem, zahradnického centra a dalších přírodní krásy země a historické památky.

Pondělní ráno 9. listopadu 2015 se celá, čistě dámská, výprava postupně sešla ve vlaku do Prahy s cílem dorazit včas na letiště Ruzyně k odbavení. Protože jsme vyrazily opravdu "včas", strávily jsme na letišti příjemný čas čekáním na odlet - některé z nás obavami z letu, jiné se naopak těšily a jedinou starostí bylo, zda něco z letadla uvidí. Celá cesta proběhla v pohodě, v Lisabonu již čekalo auto, kterým jsme v pozdním odpoledni dorazily do hotelu na pobřeží Atlantiku. To nás, středoevropské suchozemce doslova nadchlo, a hned jsme vyrazily na podvečerní procházku po krásné písečné pláži spojenou s koupelí nohou v příboji. Přitom jsme fascinovaně sledovaly nádherné vlny, které neúnavně zalévaly velký kus pláže.

V úterý ráno jsme se přesunuly do partnerské školy, kde jsme se sešly se zástupci ostatních zúčastněných škol z Norska a Francie. Během dopoledne jsme dali společně dohromady veškerou "úředničinu", která je pro tyto projekty nutná. Norští studenti měli připravenou velmi pěknou prezentaci o jejich škole, ostatní se pak improvizovaně přidali. Protože naše škola na jiných setkáních svůj učební program už představila, ukázaly jsme, co organizujeme pro naše studenty, ale hlavně pro celý region navíc - např. oblíbený květnový Den školy se skokovými závody nebo závody chladnokrevných koní Chlaďas. Tento den na portugalské škole probíhaly Svatomartinské slavnosti, k nimž neodmyslitelně patří pečené kaštany a jablečný mošt. Závěr školních oslav se konal v jídelně, kde byly připraveny typické národní pokrmy, kromě pečených kaštanů také např. pečené batáty (sladké brambory), výborné koláče a spousta ořechů a ovoce, pro nás často exotického. Zbytek odpoledne všechny tři výpravy strávily prohlídkou celého areálu školy. Nejenom my, ale i naše studentky, jsme se nejvíce zajímaly o koně, ale i o fóliovník plný nádherné zeleniny pro školní jídelnu, perfektně ošetřovaný ovocný sad i malé školní vinařství. Vše je zakomponováno do svažitého terénu a slouží k výuce studentů. Po návratu do hotelu jsme opět vyrazily na pláž. Vyprahlý suchozemec si nemůže nechat ujít příležitost promasírovat si nohy chůzí v písku a spláchnout z nich únavu slanou vodou. A mušličky, které nechal na pláži odliv, jsou oblíbeným suvenýrem.

Ve středu jsme vyjeli společně s ostatními delegacemi strávit volný den prohlídkou města Torres Vedras, především jeho nádherného historického centra. Začali jsme výstupem na místní hrad, který byl postaven na vrcholu kopce pro strážní službu. Měli jsme z něj krásný rozhled na celé město rozprostřené okolo něj. Prohlédli jsme si také místní kostel, který je zajímavý tím, že jej katolíci jednou týdně půjčují pravoslavné ukrajinské menšině k bohoslužbám. Tento den je vždy vyzdoben pravoslavnými ikonami. Pro nás Středoevropany jsou fascinující rostliny, kterými je celý kopec porostlý. Staré olivovníky s šedozelenými listy a bizarně pokroucenými kmeny, obrovské kvetoucí tučnolisté aloe a agáve, které známe převážně jako podstatně menší a nekvetoucí pokojovky. Historická čtvrť v podhradí je plná velmi úzkých uliček, kde projede maximálně jedno auto, případný chodec je nucen téměř doslova se přilepit na fasádu, aby nebyl autem převálcován. Je však pravda, že auta těmito uličkami téměř nejezdí. Typické pro místní architekturu jsou domy obložené barevnými keramickými obklady, které známe spíš z interiérů. V tento sváteční den se ve městě konaly oslavy Dne Svatého Martina, na které jsme na závěr zavítaly. Byla to přehlídka místních vín a gurmánských specialit doplněná kulturním programem. Naše čistě dámská výprava zakončila den nezbytnými nákupy, protože bez dárečků a suvenýrů v podobě portského vína se z Portugalska domů vrátit nelze.

Na čtvrtek byl naplánován celodenní výlet. Zajímavá byla už samotná cesta autobusem, protože jsme všichni měli možnost si prohlédnout velký kus této nádherné země i malebná města a vesnice. První zastávkou byla prohlídka místní oblíbené atrakce - kombinace skanzenu a zmenšeného modelu života na venkově i ve městě. Zajímavé bylo srovnání s životem na venkově u nás, ale i s podobnými zařízeními v České republice. Po krátkém přejezdu následovala prohlídka zámeckých zahrad, které Portugalci přirovnávají k francouzským Versailles. Pak jsme přejeli do hlavního cíle naší cesty, do Sintry. Je to velmi starobylé romantické městečko postavené ve svahu kopce, kterému vévodí hrad. Městečko obklopuje zámek, na jehož architektuře, ale hlavně jeho zařízení, je vidět vliv období orientální nadvlády. Před odjezdem jsme ještě stihly prohlídku městečka s uličkami plnými obchůdků s nejrůznějšími místními výrobky a nakoupit potřebné dárečky. Ze Sintry se všichni účastníci přesunuli malebnou krajinou na nejzápadnější výběžek kontinentální Evropy, na kterém byl pro lepší orientaci lodí postaven v minulosti maják. Pohled na vlny tříštící se o mohutné skály, které doputovaly snad až z Ameriky, byl doslova dech beroucí. Cestou zpátky jsme ještě absolvovali okružní jízdu přímořským luxusním lázeňským letoviskem Cascais s nádhernou architekturou a překrásným pohledem na moře s přístavem plným plachetnic. Pro nás suchozemce byl zážitkem i pohled na velké lodě plující na volném moři.

V pátek nás čekaly odborné exkurze. Konečně jsme se dozvěděli, co jsou to ty stále zmiňované "greenhouse". Jsou to jakési "skleníky" - zastřešené několika hektarové plochy pro pěstování zeleniny. My jsme navštívili zařízení, kde se na celkové ploše 21 ha pěstují především rajčata a saláty. Nejmenší "skleník" měl 6 ha. Zelenina je pěstována v podstatě hydroponicky v malém množství substrátu nebo téměř v písku, živinová zálivka je připravována centrálně a složení, ředění i dodávka k rostlinám jsou řízeny počítačem. Odpoledne jsme navštívili doslova gigantické vinařství, které zpracovává téměř všechnu úrodu vína z oblasti v množství několika milionů litrů. Supermoderní stáčecí a balicí linka nebo tanky obsahující 100 000 litrů vína působily opravdu impozantně. V druhém starším, ale zmodernizovaném zařízení, jsme se mohli seznámit s celým postupem zpracování vína.

Poslední večeře s pohledem na moře, ráno rozloučení s mořem i hotelem a hurá na letiště. Let zpátky si nejlépe užily ty z nás, co seděly o okénka. Viděly jsme velký kus Evropy včetně Pyrenejí, protože bylo skoro celou cestu jasno až polojasno. Pak už nás čekala jen cesta vlakem domů a zpracování zážitků a fotografií.

Myslím, že mohu poděkovat i za zbytek výpravy, že tato cesta pro nás byla velkým přínosem. Jsme vděčny, že jsme mohly díky tomuto programu vycestovat.

Ing. Hana Stehlíková